Historie

Obec Prostín s nadmořskou výškou 421 m se nachází v oblasti Českomoravské vrchoviny, 3 km jihozápadně od Skutče a severovýchodně od Hlinska. K Prosetínu jsou připojeny osady Malinné a Mokrýšov. Obcí protéká Mrákotínský potok a na východě obce vede železniční trať Pardubice – Havlíčkův Brod.

První zápis o obci, v podstatě o dvou osadách Prasetín a Malý Prasetín, pochází ze zemských desek z roku 1445. Rok založení naší obce lze, dle historických paralel, umístit do období let 1350 – 1370. O původu názvu hovoří dvě pověsti. Podle první došlo v našem okolí k bitvě. Její vítěz – vůdce Pras – byl naším okolím obdarován a postavil zde dřevěnou tvrz „Prasův Týn“. Odtud jméno Prasetín. Druhá pověst říká, že majitel hrádku měl v erbu hlavu vepře, z čehož je odvozen název obce. Obě osady patřili ke zboží Rychumburskému. Zvláštní postavení měla místní část Klínek, ta patřila ke Špitálu skutečskému.

V roce 1838 došlo k přejmenování osad na Horní a Dolní Prasetín. Ves měla vlastní rychtu. Žilo zde 501 obyvatel - 402 obyvatel v Horním Prasetíně a 99 v Dolním Prasetíně. 

Změna názvu obce byla úředně povolena roku 1925 na Dolní a Horní Prosetín a od roku 1952 se o těchto dvou částech hovoří jako o celku.

V roce 1930 bylo napočteno 943 obyvatel a 143 čísel popisných, z toho: 139 obyvatel v Horním Prosetíně, 664 obyvatel v Dolním Prosetíně a 140 obyvatel v Mokrýšově. V obci je obecní knihovna, která má 324 svazků četby zábavné a naučné, a tělocvičné jednoty Sokol, čítající 318 svazků. Působí zde také sbor dobrovolných hasičů, vybavených motorovou stříkačkou a sanitním autem, a Tělocvičná jednota Sokol, která má pěkné divadelní jeviště. V obci je provedena elektrizace, meliorace a jedná se o zřízení vodovodu.

Prosetín byla chudá podhorská obec s těžkou jílovitou půdou plnou žulových balvanů. Lidé si svá živobytí doplňovali domácím tkalcovstvím, vyšívačstvím a zejména od 70. let 19. století prací v žulových lomech.

Historie kamenoprůmyslu

Nikdo tehdy netušil, že ohromná ložiska žuly, jež byla zdejšímu zemědělci největší obtíží, dojdou uplatnění a přinesou chudému obyvatelstvu zaměstnání.

Roku 1870 myslícímu a prozíravému rolníkovi a hostinskému Františku Holcovi nedaly spát veliké balvany žuly krásně tmavomodré, neobyčejně tvrdé, hrubozrné a dobře štípatelné. Vhodná příležitost se naskytla při stavbě železnice Pardubice – Německý Brod, která otevřela brány zdejšímu průmyslu, protože do této doby nebylo v okolí nejen dráhy, ale ani jediné silnice. Do Prosetína vedly kamenité, téměř nesjízdné cesty s četnými brody. Ing. Fáborský zadal Holcovi výrobu sloupků a mezníků pro stavbu dráhy. Začal s lámáním povrchních žulových balvanů v sousedství staré školy pro čisté práce (práce pomníkové, sloupky, mezníky apod.) s několika dělníky, obeznalými s prací pomníkovou.

Počátky byly velmi těžké a nedůvěra v podnik veliká. Holcova houževnatost však šla přes všechny překážky. Roku 1891, když vídeňský podnikatel Heinz začal na pozemcích Leštinky vyrábět dlažební kámen a když Vídeň počala dláždit, podařilo se též Holcovi získat několik dělníků. Upustil od výroby pomníků a začal s výrobou dlažebního kamene. Vídeň žádala výhradně výbornou skutečskou žulu. Osobně ve Vídni prodal svou výrobu a zabezpečil nejen existenci svého podniku, ale i obživu zdejšího lidu. Další prosperita Holcova závodu dala před válkou podnět ke vzniku dalších lomů: Kreminova, Zachova a Parishova. Před válkou a za války vyráběly se různé druhy dlažebního kamene přesně opracovaného, obrubníky a schody jmenovitě pro Vídeň. Kamenický průmysl ochromila první světová válka.

Od roku 1919 se znovu vzmáhá žulový průmysl nebývalou měrou. Rozvoj automobilismu, špatný stav silnic a ulic většiny měst vyžadoval zvýšenou potřebu dlažebního kamene. Tím průmysl dosáhl neobyčejné intenzity. V obci je otevírán lom za lomem. Lomy jsou vybavovány strojovým i moderním zařízením (lanovkami, výtahy, jeřáby, polními drahami, vzduchovým vrtáním, štípačkami apod.). Po válce se povětšině vyrábí drobná dlažba, zvaná „panáky“, o několika velikostech.

V roce 1931 se pracovalo v těchto lomech: p. Zacha, p. Žemličky, p. Kreminy, pí. Holcové, p. Beneše, p. Doubka, p. Nováka, fy Granita, fy Dura, fy Triga. Žulový průmysl zde dosahuje veliké výrobní kapacity 25 – 30 vagonů dlažebního kamene denně a skýtá obživu nejen občanům místní obce, ale i rozsáhlého okolí.

Jindy zapomenutá vesnička Prosetín vděčí svému rozvoji jen žulovému průmyslu, který ji proslavil nejen po celé republice, ale i za hranicemi. Z původních tkalců a chalupníčků vznikali postupem doby zkušení lamači a kostkaři. Více než 80 % prosetínských občanů našlo obživu v lomech.